Známé jsou zejména druhy, které se pěstují na okrasu. V posledních letech jsou ovšem vyhledávanější takové druhy a odrůdy, které poskytují chutné plody.
Hlošina
Hlošiny (Elaeagnus) patří do čeledi hlošinovité (Eleagnaceae). Najdeme mezi nimi opadavé i stálezelené druhy, které mohou mít podobu keřů, menších stromků nebo dokonce popínavých rostlin.
Jedná se o nenáročné, přizpůsobivé, rychle rostoucí a lehce pěstitelné rostliny, které mají unikátní schopnost ozdravovat půdu. I proto je můžeme vysazovat tam, kde ji chceme zúrodnit. Celý tento proces se děje díky bakteriím, které žijí v hlízkách na kořenech této dřeviny.
Hlošiny původně rostou v Severní Americe, Asii i Evropě, ale vyskytují se také v Austrálii. Opadavé druhy jsou nejodolnější, výborně odolávají i mrazům. Mají užší listy pokryté stříbřitými či hnědavými šupinkami. Květy jsou menší, voňavé, žlutozelené, nápadnější jsou však plody.
Hlošiny s jedlými plody obvykle bývají vysoce úrodné. Nejlépe chutnají až po úplném dozrání. Stálezelené druhy jsou naopak citlivější a poutají dekorativními kožovitými, někdy žlutě panašovanými listy. Zatímco opadavé druhy jsou určeny k pěstování ve středně velkých až větších zahradách a ovocných sadech, stálezelené se vejdou i do menších zahrad. Dají se dobře tvarovat.
Hlošina
Kde se bude hlošinám dařit?
Opadavým hlošinám nejlépe vyhovuje slunečné místo nebo polostín. Ve stínu málo plodí. Ideální jsou pro ně hlinité a hlinitopísčité půdy, ale nevadí jim ani sušší, písčitá a méně výživná půda. Snášejí i větrnější a chladná místa a také znečištěnější ovzduší. Vyhradíme jim dostatek místa, jelikož se zvyknou rozrůst do šířky. Stálezelené druhy žádají světlé (ne velmi sluneční) nebo polostinné a chráněné místo.
Výsadba a péče
Opadavé druhy vysazujeme na jaře nebo na podzim, stálezelené na jaře nebo začátkem léta. Po výsadbě zavlažujeme, později tolerují i sucho.
Opadavé hlošiny pěstujeme ve tvaru volně rostoucích keřů. Nejsou náročné na pozornost, netrpí chorobami ani nebývají napadány škůdci. Bývají dlouhověké. Řežeme jen v prvních letech po vysazení. Průběžně prosvětlujeme příliš rozrostlé porosty. Odstraňujeme mladé rostliny vyrůstající v okolí mateřské rostliny. Stálezelené druhy chráníme během mrazivé zimy netkanou textilií.
Které si vybrat?
Hlošina pichlavá ʻMaculataʼ (Elaeagnus pungens)
Hlošina pichlavá
Atraktivní, panašovaný odolný a stálezelený kultivar. Kvete na podzim. Jedlé červenohnědé plody (dlouhé cca 1,5 cm) dozrávají až v příštím roce, v našich podmínkách jen během teplé zimy.
v. × š.: 150 – 250 × 150 – 300 cm
Hlošina Ebbingeova (Elaeagnus ebbingei)
Hlošina Ebbingeova
Jedná se o stálezelený netrnitý keř s lesklými, středně velkými a jemně tečkovanými listy. Kvete na podzim, květiny jsou drobné, voňavé. Červené plody dozrávají na jaře. Jsou jedlé. Potřebuje vlhčí půdu.
v. × š.: 200 × 200 cm
Hlošina okolíkatá (Elaeagnus umbellata)
Hlošina okolíkatá
Opadavý druh. Má zejména užitnou hodnotu. Plody jsou podle odrůdy červené nebo žluté, bývají soustředné ve shlucích. Dozrávají v říjnu a po odležení mají nasládlou chuť. Hodí se k přímé konzumaci i zpracování.
v. × š.: 400 × 300 cm
Na zahradním portále vybavzahradu.cz najdete sortiment pro pěstitele i kutily.
